Šokující zpověď ženy

Šokující zpověď ženy, která 30 let pracovala na vnitru. I s detaily

ROZHOVOR Na Ministerstvu vnitra vládnou nejhorší poměry za posledních třicet let. V úřadech tam mezi civilními zaměstnanci prý jako černá ruka řádí komando adrenalinových kovbojů, bývalých policistů, které do funkcí dosadil ministr Jan Kubice. To bez obalu říká propuštěná kontrolorka Helena Bartůňková, která v resortu po uvedenou dobu pracovala, takže ví, o čem mluví.

 

Autor: hns

Popisek: Úřednice Helena Bartůňková si postěžovala na poměry na ministerstvu vnitra a dostala výpověď

30.9.2012 9:40

Na ministerstvu vnitra jste pracovala od roku 1980. Který ministr podle vás nejvíce resortu rozuměl, a který se choval nejlidštěji?

Profesionál byl Josef Jung, který tam byl těsně před revolucí. Pak přišly pionýrské doby, i když musím říci, že třeba Tomáš Hradílek byl podle mého mínění dobrý člověk, který měl zájem porozumět nejen problematice, ale i lidem. Vzpomínám si například, když hned po svém nástupu vyhodil civilní poradce, jak jsem za ním jako odborářka šla s tím, že to neprojednal s odbory a že vyhodil lidi, kteří rozuměli problematice. Bral mou otevřenost a dokázali jsme se domluvit. Posléze to ministr Hradílek vzdal, a když jsem se ho ptala na důvod, řekl mi, že osmnáct hodin denně maká a šest nespí hrůzou, co nestačil – vážila jsem si ho. To jsem dělala v útvaru hlavního kontrolora. S ministry jsem dřív dost komunikovala. Z profesionálního a lidského hlediska jsem uznávala i Františka Bublana, který, přestože se rekrutoval z policejních kruhů, rozuměl tomu, co je státní správa, stejně jako Martin Pecina nebo Cyril Svoboda.

Destabilizace MV se začala výrazně prohlubovat s působením ministra Ivana Langera, který přestal úplně respektovat základní principy byrokracie (pozn.: kontinuální provoz úředních záležitostí, vedení úředních záležitostí v souladu s pravidly a předpisy, přesně a přísně vymezené kompetence, každý úředník má pro výkon své funkce příslušnou autoritu a prostředky, úředníci a další administrativní zaměstnanci vlastní zdroje a prostředky nutné pro výkon funkcí, princip dokumentace úředních spisů o všech jednáních a rozhodnutích, úřední akta a nepřetržitý provoz tvořící úřad jako jádro fungování byrokracie), působení na MV pro něj bylo spjato s cílem proniknout k informacím bezpečnostního charakteru za účelem ovládat a využít těchto informací k ukojení vlastních mocenských a podnikatelských ambicí a touhou se zviditelnit. Za jeho éry se vnitřní záležitosti státu, například spoje MV, dostaly do rukou podnikatelských subjektů. Česká pošta, byť je státním podnikem, tak je ve skutečnosti podnikatelským subjektem. Předal tam činnosti, které v režii MV byly daleko levnější a stejně tak další činnosti spojené s chodem resortu MV postupně předával do provozování soukromých podnikatelských subjektů, například lázeňské domy, které měly sloužit k rehabilitaci příslušníků. Zásadně nerespektoval zákon o veřejných zakázkách a svými ambiciózními kroky bez respektování rozpočtových pravidel a zákona o majetku státu (např. akce P 1000) připravil stát o nemalé finanční prostředky, ale rovněž řadu zaměstnanců resortu MV postavil do neřešitelných situací, které nakonec vyústily i k sebevraždám, jako případ v Ústí n. Labem. Nastolil systém – kdo není ochoten realizovat jeho nápady, je neschopný a vůbec se nezabýval tím, jestli je to protiprávní – odnesli to nevinní. Dával si velmi dobrý pozor, aby pod ničím nebyl podepsán – všechno přenášel na jiné a uplácel je odměnami, které do té doby byly nevídané – z desítek tisíc vedoucích zaměstnanců se staly odměny stotisícové – nikdo z nich neodolal. Peníze, které se vydávaly za reklamu MV a naprosto nesmyslné propagace, byly naprosto vyhozenými penězi. Přizval si k tomu své souputníky. Podívejte se například na kariéru pana Zajíčka – dnes vedoucího zaměstnance na Ministerstvu financí, a dalších.

 

Také jste pracovala v zabezpečovacích službách vnitra a starala se o jeho reprezentační vily a rekreační zařízení. Jak se tam hospodařilo?

Na rekonstrukce se kolem roku 1995 třeba najímaly firmy, které ovládali bývalí zaměstnanci resortu vnitra. Například jsem zjistila, že při rekonstrukci jedné z vil se odvezlo tolik suti, že by ten barák museli asi třikrát zbourat, vyúčtováno bylo 10x více za krytí podlahové plochy, než bylo skutečně zakryto, přičemž celková podlahová plocha vily měla o 300 m2 méně. Když se mi náhodně dostala do rukou faktura, myslela jsem, že omdlím. Oznámila jsem to tehdejšímu řediteli, který to chtěl radikálně řešit. Už k tomu ale nedošlo, protože byl odvolán z funkce a další vedení nemělo zájem věc řešit. Posléze mě nový ředitel vymístil z MV do nově zřízené státní příspěvkové organizace Zařízení služeb pro MV, kde jsem to z finančních důvodů vzdala a odešla jsem dělat personální šéfku do soukromé organizace. Mezitím se změnila vláda a z dřívějška mě znal Mikuláš Tomin, který chtěl, abych se na MV vrátila jako zástupce ředitele kanceláře ministra. Proti tomu se ale postavili tehdejší náměstci MV Kopřiva a Valvoda.

Proč se proti vám postavil zrovna Jaroslav Kopřiva, který potom dělal náměstka i na obraně?

Nesnášel mě a bál se, že bych mu moc viděla pod ruce. Každý, kdo politiku trochu sleduje, ví, jaký je to ptáček. Když jsem třeba spravovala vily, tak nebyla vyřešena otázka nákupu alkoholu na jednání. Jednu dobu jsme to museli řešit nákupem z vlastních peněz a následně si to vyinkasovat. Na jedné mezinárodní konferenci se ožral a došla whisky Balantine. On začal před všemi řvát, že tady bude Balantýnka přes celý stůl. Naštvala jsem se a před hosty řekla, že když bude dělat práci, jak má, a zařídí, abychom alkohol nemuseli kupovat z vlastních peněz, tak bude mít Balantýnku přes tři stoly. Na mou obranu se tehdy postavil i slovenský ministr vnitra a pro Kopřivu jsem se tím pádem stala naprostým nepřítelem, protože hosté se postavili na mou stranu.

 

Máte důchodový věk. Nebyl i to důvod vašeho propuštění z vnitra, kde jste do začátku roku pracovala jako kontrolorka?

Vzhledem k tomu, že jsem měla tři děti, nárok na důchod mi vznikl v roce 2011 (pozn.red.: dnes je paní Bartůňkové 59 let). Jsem workoholik a navíc musím splácet hypotéku na byt, vůbec jsem neuvažovala o tom, že bych přestala pracovat (pozn. red.: od roku 2010 není nárok na důchod důvodem k ukončení pracovního poměru). V oblasti finanční kontroly jsem byla považována v rámci resortu MV za experta – věnovala jsem se především metodice, koncepci, analýzám a posuzování tvorby právních vnitřních předpisů, námitkovým řízením proti protokolům z kontrol orgánů vnější kontroly, programové přípravě seminářů a přednáškové činnosti v oblasti finanční kontroly.

Proč jste si nedodělala vysokou školu, což byl jeden z důvodů vašeho propuštění?

V době, kdy jsem nastoupila na MV, jsem dálkově studovala VŠE, ale vzhledem k tomu, že jsem porodila třetí dítě, nebyla jsem schopná současně časově zvládat vše – práci, rodinu a školu, mimo jiné také proto, že nejsem typ, který by dokázal cokoliv tzv. “ošolichat“. Jsem vyznavačem toho, že člověk se má vzdělávat v rámci oboru činnosti, kterou vykonává – to jsem dělala vždy a jsem přesvědčená, že všechny své pracovní pozice jsem zvládala více než dobře právě díky svému aktivnímu přístupu k oboru činnosti, který jsem zastávala. Pro mě otázka vzdělání není otázkou diplomů, ale otázkou schopností zvládnout danou problematiku. To jsem si ověřila, když jsem v roce 2002 zahájila své další VŠ studium na Západočeské univerzitě (obor finance a účetnictví), které mi pro mou práci nebylo schopné poskytnout více, než jsem znala a pro svou konkrétní práci potřebovala. Nejsem prostě vyznavač diplomů – jsem vyznavač konkrétních schopností a konkrétní práce a výsledků.

Napsala jste ministru Janu Kubicemu, že to myslí dobře, ale dělá blbě. Jak jste to myslela?

Zpočátku jsem si myslela, že je Kubice poctivý. Na vnitro si ale přitáhl z ÚOOZ a policejní inspekce lidi do vedoucích funkcí na MV, aniž by byli znalí problematiky státní správy. Chápala bych to v případě, kdyby té práci rozuměli, ale oni v tom plavou. Například do funkce ředitele Oddělení interního auditu a kontroly (OIAK) Kubice jmenoval svého kamaráda z ÚOOZ Petra Plaňanského, nebo bývalého ředitele IMV Zdeňka Pelce do funkce ředitele odboru personálního MV, aniž by měli jakoukoliv znalost a zkušenost v dané problematice. Jde o docela o klíčové funkce. Chtěla jsem Kubicemu vysvětlit, jak těžké je budovat funkční pracovní týmy a jak je důležité vnímat souvislosti – jako první za 30 let mi nedal příležitost, na rozdíl od všech minulých ministrů, kterým jsem občas rovněž napsala, aby mě přímo nebo zprostředkovaně vyslechl. Dnes už si proto nemyslím, že to ministr Kubice to myslel dobře a dělal to blbě – ukázal se jako bytost „amatér-gauner“, kterému nejde o věc, ale o jeho vlastní funkci bez ohledu na to, jaká spoušť za ním zůstane, čili nemyslí to dobře a záměrně to dělá blbě. Chtěla jsem mu také říci, že když někteří vedoucí zaměstnanci, například ředitel odboru legislativy a koordinace předpisů Kaucký, si nechávají nosit své tašky a otevírat dveře řidičem, tak se ptám, jestli jsme v demokratické společnosti 21. století nebo ve feudalismu.

Nepřehlédněte:

• Napsala Kubicemu: ‚Myslíte to dobře, ale děláte to blbě.‘ A dopadla zle

Jak se vytvářely plány kontrol odboru interního auditu a kontroly?

To nikdo neví. Nové vedení Oddělení interního auditu a kontroly neznalo strukturu resortu MV, takže nemělo žádnou představu o tom, že resort MV má přes 50 účetních jednotek, které by v určitých cyklech měly být kontrolovány. Jednotlivá oddělení sice předala své návrhy, ale nikdo se nedozvěděl, co bylo schváleno.

Zmínila jste s kontrolou na ÚOOZ autopark odboru interního auditu a kontroly…

Ano, protože nepamatuji, že by od dob, kdy byla otázka autodopravy předána do kompetence Zařízení služeb pro MV, nějaký odbor MV disponoval takovým množstvím dopravních prostředků jako OIAK po nástupu pana Plaňanského. Na jedné straně kritizuje používání služebních dopravních prostředků u úvarů zvláštních služeb, přičemž ve svém vlastním útvaru disponuje neobvykle velkým autoparkem, větším než měly dva předchozí útvary kontroly a auditu dohromady, včetně terénního automobilu, o kterém nemám představu, k čemu by tento civilní útvar kontroly mohl vůbec potřebovat. Když jsem se zcela náhodně dozvěděla, že doporučuje šéfům kontrol jezdit služebními auty i za situace, kdy mu vysvětlovali, že po Praze je ekonomicky výhodnější využít MHD, pak se logicky musím ptát, kde tento pán bere drzost poukazovat na jiné, když se ve svém vlastním útvaru nechová v rámci 3E – hospodárnost, efektivita, účelnost.

Připadá mi, že si vyřizujete osobní účty s ředitelem OIAK Plaňanským, protože vás vyhodil…

Pane redaktore, kdyby do výpovědi nedal i hrubé porušení pracovní kázně, snad bych to překousla s ohledem na vysokou nezaměstnanost mladých lidí, kterým teoreticky zabírám místo na pracovním trhu. Po 42 letech více než poctivé práce, a z toho 30 letech na MV, nejsem schopná se smířit s tím, že namísto poděkování mi nějaký tělocvikář dá výpověď tak nechutným způsobem, zvláště pak za situace, že jsem práci dobrovolně věnovala daleko více času, než byla stanovená pracovní doba, a to i za jeho působení v roli mého nejvyššího nadřízeného.

Je pravda, že s každým novým ministrem se na vnitru odehrálo personální tsunami?

Ne se všemi ministry – po sametové revoluci docházelo k řadě změn, načal to Ruml, ale pak pochopil, že úředníci vykonávají politickou vůli svých nadřízených – umravnil se, vzdělával se a posléze pochopil. Byla to pionýrská doba a ke konci svého působení byl docela dobrým ministrem. Pominu-li ty pionýrské doby, zkáza MV v nejhorších rozměrech nastala s působením Ivana Langera, protože díky němu vybrané byznys-společnosti vědí o vnitru více, než vnitro ví samo o sobě. Proto také tečou obrovské peníze ze státního rozpočtu do rukou soukromých subjektů. Zkuste se dozvědět, s kolika firmami a na co a za jaké peníze má MV uzavřeny obchodní vztahy, přičemž všechno to platí daňoví poplatníci. Hrůzou však je, že ještě horší je to u ostatních úřadů státní správy. Až lidé pochopí, že v té naší právní džungli naštěstí existuje zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, a začnou se ptát, kde mizí jejich peníze, pak snad pochopí, že není možné se pouze ptát, ale domáhat se toho, aby zloději, kteří jejich peníze vlastně ukradli, je vrátili.

A první velké personální tsunami na MV se odehrálo právě za Langera, a to největší se odehrálo za Kubiceho. Dřív se to často týkalo vyšších vedoucích funkcí, za Kubiceho to jde až na řadové funkce. Největší tsunami ve státní správě se odehrávají buď proto, že je potřeba zaměstnat byznys-lidi, nebo proto, aby byli tzv. loajální.

Vím, že jste dělala kontrolní průzkum ohledně dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, které sjednalo MV – jste ochotná k tomu něco říci ?

Když jsem trochu pronikla do dané problematiky, zírala jsem jako blázen, kolik veřejných prostředků a na co MV vynakládalo, aniž by se kdokoliv v rozpočtové kapitole 314-MV zajímal, zda jsou tyto prostředky daňových poplatníků vynakládány efektivně, účelně a hospodárně.

Z dostupných evidencí odboru personálního jsem zjistila, že počet uzavřených dohod, ať se zaměstnanci MV v HPP, či externími zaměstnanci, se v účetním okruhu MV každoročně zvyšoval a extrémnější nárůst byl zaznamenán od roku 2009.

^*)stav od 1. ledna 2010 do 30. září 2011

Z  evidence získané od odboru personálního jsem zjistila, že v období od 1. ledna 2010 do 30. září 2011 bylo na odměnách z dohod vyplaceno přes 74 milionů korun.

Osobně jsem dospěla k názoru, že z velké části tyto dohody neměly racionální opodstatnění nebo hodinové sazby byly ve vztahu k průměrným hodinovým sazbám zaměstnanců MV ve srovnatelné náročnosti práce značně nadsazené. Navrhla jsem v průběhu kontrolního průzkumu ministru vnitra opatření, která jeho kancléř zmírnil, ačkoliv k tomu neměl z hlediska své pozice oprávnění. Dnes už není kancléřem, povýšil do vyšší funkce šéfa sekce kabinetu ministra. Byl narychlo vydán vnitřní předpis, který neprošel řádným připomínkovým řízením, ale který podle mého mínění v podstatě umožňuje nadále využívat sjednávání dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr v nezměněné formě.

Nezamezil by tomu zákon o státní službě, který bychom kvůli členství v Evropské unii mít měli, ale stále nemáme?

Zamezil. Participovala jsem na něm v roce 1991, jako členka federálního odborového svazu státních zaměstnanců, a myslím si, že byl připraven velmi kvalitně – nebyla však politická vůle k jeho schválení. Daleko horší verze tohoto zákona byla vydána v roce 2002 (pozn.red.: jedna z podmínek vstupu ČR do EU), která však nikdy nenabyla účinnosti (je zajímavé, že velmi slušně placené orgány EU si toho nevšimly). Nakonec jsem sama z odborů na MV vystoupila, protože se vůbec nezajímaly o podstatu věcí a bez kontrol a šetření odsouhlasovaly vedení MV takřka vše, co jim bylo předloženo. Tak si práci odborů nepředstavuji a předvedly svou loajálnost s vedením MV, například svoláním mimořádné schůze, aby odsouhlasily mou výpověď v den, kdy jsem ji dostala, která je v otázce tzv. hrubého porušení pracovní kázně naprosto irelevantní. Nejde pouze o mě, takto odsouhlasují vše, co jim vedení MV formálně předkládá.